Červen 2008

Ztracen v oblacích

21. června 2008 v 16:10 Moje nejoblíbenější filmy
Americké drama ze 2. světové války vypráví osudový příběh Claire Kellyové, jejíž manžel, pilot vojenského bombardéru, byl sestřelen nad Evropou a je prohlášen za mrtvého. Zoufalá žena se snaží vyrovnat s manželovou smrtí, jíž nechce uvěřit. Netuší, že Joe přežil, ale ztratil paměť. Dva roky po tomto neštěstí se Claire setkává s mužovým kolegou, dozví se, co se stalo doopravdy, a vydá se manžela hledat. Ten ji však nepoznává. Doktor Kessler, specialista na válečná traumata, ji žádá, aby se nesnažila připomenout mu minulost za každou cenu. Claire se zmítá mezi láskou a vědomím, že její muž už nikdy nebude ten Joe, jehož znala. Bolestné rozhodování ji přivede k nezištné oběti a vrací se domů bez manžela. Osud však ještě neřekl poslední slovo…

obrazek

Gejša-film

8. června 2008 v 14:14 Moje nejoblíbenější filmy
Příběh se odehrává v Japonsku před druhou světovou válkou. Dvě sestry jsou násilím odtrhnuty od rodičů. Mladší má však štěstí, má se stát gejšou. Nemůže se však smířit s odloučením od své rodiny a pokusí se o útěk. Spadne však ze střechy a stává se pouhou služebnou. Jednoho dne potkává krásného ředitele, díky nemuž bude chtít dosáhnout svého cíle a stát se gejšou, aby ho znovu potkala. Náhoda tomu přála a mladou Chiyo si vybrala zkušená a známá gejša Mameha jako svou žákyni. Z Chiyo se stává Sayuri a velmi žádaná gejša.
Když vypuká válka, musí se skrýt na venkov, kde čeká na svou lásku ředitele. Přichází pro ni však jeho přítel pan Nobu a Sayuri se navrací ke svému umění. S Mamehou a přítelkyní Tykev mají bavit americké vojáky. Sayuri v tom vidí příležitost jak se zbavit pana Nobu a patřit pouze řediteli. Tykev ji však zradí a Sayuri je nešťastná v domění, že svou lásku již nikdy nezíská. Jednoho večera je pozvána záhadným ctitelem do čajovny. Je jím právě její ředitel a oba si vyznávají lásku.

Vějíře

7. června 2008 v 14:27 Japonsko
Vějíře patřily odedávna v Japonsku k tradičním doplňkům oblečení.

Jsou dva základní druhy vějířů podle tvaru:
Učiwa - ploché malované vějíře, původně převzaté od Korejců
Ógi - skládající se vějíře

Vějíře se začaly nejdříve využívat při různých slavnostech, např. šintoistických. Je tomu tak i v současné době. Vějíř plochého tvaru používá například rozhodčí Sumo. Vějíř drží v rukou také herci divadla Nó. Neplní zde funkci čistě dekorativní, nýbrž jeho pohnutím nebo nakloněním se naznačuje například pláč, pohnutí, radost atd.

V těch nejstarších dobách byly japonské vějíře vyráběny ze dřeva cypřiše Hinoki a hedvábných provázků. Jako vše i tyto původní suroviny se časem měnily. Začal se využívat papír, hedvábí, slonovina a pro Japonsko typický bambus. Samozřejmě, že to nejsou všechny suroviny, které sloužily k výrobě vějíře.

Málo známou skutečností zůstává použití vějířů jako zbraní. K tomu byla zapotřebí určitá úprava samotného vějíře. Ramena vějíře mohla být například vyrobena z kovu a jeho konce zaostřeny. Takto se mohl využít i k blokování čepele. Možnosti vějíře jako zbraně byly tak velké, že jej některé Bojové školy zařadily do svých tradičních disciplín.

Divadlo

7. června 2008 v 14:26 Japonsko

Divadlo

Japonské divadlo, charakteristickým rysem je kontinuita vývoje a úcta k tradičním formám. K nejstarším projevům japonského divadla patřily obřadní tance a výstupy, kagura, související se šintoismem. S buddhismem souvisely pantomimické tance bugaku (počátek v 8. stol.), zejména však estetika divadla nó, které vzniklo ve 14. stol. Umění náznaku ve všech složkách scénické kompozice vedlo v této formě k výslednému dojmu transcendentální krásy júgen. Poetiku nó písemně kanonizoval Zeami Motokijo (1363 - 1443); její tradici udržuje pět hereckých rodů již po 50 generací. Současný repertoár nó tvoří asi 240 her, mnohé připisovány Zeamimu. Součástí představení jsou fraškovité mezihry kjógen.
pohled na japonské tradiční divadlo
Velké popularitě se těší kabuki, jež se vyhranilo v 2. pol. 17. stol. V nó, kjógen a kabuki hrají pouze muži. Nejvýznamnějším dramatikem kabuki byl Čikamacu Monzaemon (1653 - 1724), autor her historických i se současnými náměty pro kabuki i pro loutkové divadlo bunraku (Bitvy Koxingovy, Sebevražda milenců u Sonezaki, Vítr v piniích). - Ve 20. stol. bylo japonské divadlo silně ovlivněno evropskou a americkou divadelní kulturou. Bylo přeloženo celé Shakespearovo dílo, hrají se díla významných dramatiků (od H. Ibsena a B. Brechta až po představitele absurdního divadla). Pro činoherní divadlo bylo nutné vychovat nové herce. V 60. letech se proti činoherním inscenacím postavilo hnutí malých divadel, herecky navazující na nó a kabuki, která usilují o totální divadlo. Hrají se také anglické a americké muzikály. Pozoruhodných výsledků dosahuje i balet a moderní tanec.

A teď již o něco blíže k jednotlivých druhům japonského divadla

Gigaku
Gigaku je snad vůbec nejstarší známý typ japonského divadla. Do Japonska si našlo cestu z jižní Číny (údajně v roce 612). Nejednalo se vlastně o klasické divadlo byly to spíše tance, kde tanečníci měli na sobě masky a jejich hry měli komický nádech. Posléze v 8.století upadlo bohužel v nemilost, neboť jeho humorný charakter se nepozdával tehdejším vládcům Japonska.

Bugaku
Gigaku tedy vystřídolo bugaku, které si také našlo svou cestu do Japonska z Číny. Stejně jako v případě gigaku se jednalo spíše o určité formy tance. Herci nosili velkolepé kostými, masky a jejich tanec měl exotický nádech. Bugaku díky veliké podpory vládnoucí šlechty získalo rituální charakter. Bugaku vydrželo v podstatě do dnešní doby s nepatrnými změnami a lze ho nyní vidět při určitých obřadech.

Sangaku
Bylo jakýmsi typem akrobatické zábavy, opět přivezené do Japonska z asijského kontinentu a oblíbené zejména v 8.století. Typické představení zahrnovalo obdobný program jako u evropských kejklířů, jako například provazochodectví, kejklířství a ohýbání mečů. Kombinace tohoto druhu zábavy, posvátných tanců a písní spojených s náboženstvím Šintó během času dala vzniknout mnoha formám japonského dramatu.

Kabuki
japonské měšťanské divadlo17. - 19. století, dodnes živé. Tanečně akrobatické výkony herců, hudba a zpěv, bohaté kostýmy a výpravná scéna přispívají k požadavku velké podívané, vzrušení a emocionálních zážitků. Repertoár tvoří občanské tragedie SEWAMONO, historické příběhy DŽIDAIMONO, a taneční hry ŠOSAGOTO. Všechny role hrají muži na jevišti s malovanými dekoracemi a mechanismy (propadla, otáčecí jeviště) a na hanamiči, mostu vedoucím hledištěm. Herci tří základních typů: robusní hrdinové ARAGOTO, mladí měšťané WAGOTO a ženy ONNAGATA, se zasloužili o výsledné jevištní tvary mnohých slavných her.
ukázka divadla Kabuki

forma japonského divadla ze 14. století, zachovaná v téměř nezměněné podobě do součastnosti. Vytvořili ji především Kanami Kijocugu a jeho syn Yeami Motokijov 2. pol. 14.století a v 1. pol. 15. století. V souhlase s tehdejšími estetickými požadavky kultivované vládnoucí třídy, za jejíž patronace divadlo vzkvétalo, se hry podobají básnickým vizím, zachycujícím zlomek lidského osudu, hluboký cit nebo činy božstev. Nositelem ústředního motivu je hlavní postava. Hraje ji (muže nebo ženu) herec šite (v nó účinkují pouze mužští herci), v masce s oduševnělým výrazem. Vyjadřuje se deklamací, zpěvem, stylizovaným pohybem a tancem. Dále se na představení podílejí protihráč (waki), pomocní herci, chór a hudebníci. Divadlo nó je předváděno na zastřešeném jevišti. Diváci jsou posazeni na dvou, vyjímečně na třech stranách, jevistě. Herci na pódium přicházejí po můstku, který je označen třemi malíny borovicemi. Jediným pozadím je velká malovaná borovice. Jeviště se skládá z rekvizit, zobrazujících obrysy budovy, člunu nebo jiných objektů potřebných k dané hře. Dodnes se hraje přes 200 nó her.

Kjógen
Kjógen nejsou ničím jiným nežli divadelními fraškami, které vznikli aby odlechčili klasickému vážnému divadlu nó. Představují hlavně lidové herectví, při kterém herci nenosí masky ani se nelíčí.

Bunraku
Bunraku, džóruri. Pod tímto názvem se skrývá trdiční japonské loutkové divadlo. Jednotlivé loutky jsou přibližně jeden metr vysoké a pro dobrou pohyblivoust s tuto loutku musí vést tři loutkoherci najednou, kteří se před diváky neskrývají. Tito louktoherci jsou oblečeni do tmavých kimon a přes hlavu mají navlečené kukly stejné barvy (většinou černé barvy), je to proto aby nerušili jednotlivé pohyby loutky. Vypravěč (gidajú), sedící stranou na podiu, nejen vypráví příběh ale také propůjší hlas věm vystoupívším postavám ve hře. Jeho slova doprovází hudba v provedení japonské loutny (třístrunné loutny) šamisen. Nejvýznamějším autorem her tohoto divadelního směru je Čikamacu Monzaemon. Bunraku se utvářelo od konce 16. století jako ningjó džóruri, to je symbióza baladických vyprávění džóruri s doprovodem hudby a lidového loutkového divadla. Největší rozkvět zaznamenalo v 18. století od té doby se hraje bez větších změn stylu. Do 20. století přežili pouze jeden soubor, Bunrakuza (založený na začátku 19. století), který vystupuje na stálé scéně v Ósace.

かぞく(kazoku) - RODINA

7. června 2008 v 14:22 Japonština
→ DĚDEČEK → いじいさん
→ BABIČKA → おばあさん
→ TATÍNEK → おとおさん
→ MAMINKA→ おかあさん
→ SYN → むすこ
→ DCERA → むすめ
→ KOČKA → ねこ
→ PES → いぬ

からだ(karada) - TĚLO

7. června 2008 v 14:21 Japonština

noha
ashi
あし
nos
hana
はな
břicho
onaka
おなか
oko
me
pusa
kuchi
くち
ucho
mimi
みみ
prst
yubi
ゆび
hlava
atama
あたま
ruka
te
rameno
kata
かた
paže
ude
うで
hruď
mune
むね
obočí
mayuge
まゆげ
vlasy
kaminoke
かみのけ
krk
kubi
くび

Co je to Katakana?

7. června 2008 v 14:20 Japonština
KATAKANA(片仮名/カタカナ)
- je jednou ze dvou japosnkých slabičných písem, skládající se ze 46 symbolů
- v 8.století Kibi no Makibi zjednodušil část znaků kanji (na rozdíl od hiragany, protože u té se zjednodušili celé znaky kanji)
- katakana je hranatější a jednodušší než hiragana
Obrázek - katakana - základní řady
Pro co dnes používáme katakanu?
- s její pomocí zapisujeme cizí slova a slova přejatá (z čínštiny a dnes převážně z angličtiny)
- používáme jí tam, kde chceme písmo zdůraznit, mi ho uděláme tučné, ale japonci ho zapíší katakanou
- onomatopoia (pro zvukomalebná slova)
- pro cizí slova a pro vědecké názvosloví

カタカナ(Katakana) - znělé řady

7. června 2008 v 14:18 Japonština
- použití nigory je v katakaně stejné jako u hiragany (TADY)
- pomocí tzv. "nigory" (což jsou dvě rovnoběžné čárky připsané k pravému hornímu okraji slabiky) k základním řadám "ka", "sa", "ta", získáme znělé rady "ga", "za", "da".
- po přidání nigory k základní řadě "ha" získáme znělou řadu "ba"
- po přidání marunigory(což je malý kroužek připsaný k pravému hormímu okraji slabiky) k základní radě "ha" získáme řadu "pa"
Vysvětlení (např.):
カ → ガ (ka→ga)
サ → ザ (sa→za)
タ → ダ (ta→da)
ハ → バ (ha→ba)
ハ →パ (ha→pa)

カタカナ(Katakana) - základní řady

7. června 2008 v 14:18 Japonština
- v japonském jazyce existuje 5 samohlásek (a, i, u, e, o), ty nám tvoří první řadu japonských slabičných abeced
- další řady jsou (ka, sa, ta, na, ha, ma, ya/ja, ra, wa), ty nám vznikají potom, co spojíme samohlásky se základními souhláskami
- jedinou samostatnou souhláskou je "n"

Co je to Hiragana?

7. června 2008 v 14:17 Japonština
Něco málo o Hiraganě:
- hiarganu zapisujeme pomocí základních souhlásek → ひらがな a pak ji můžeme zapsat znaky kanji → 平仮名
- je jednou ze dvou japosnkých slabičných písem, skládající se ze 46 symbolů
- hiragana byla kodifikována v r. 1946, jinak tato abeceda vznikla v 9.století
- jednotlivé symboly vznikly zjednodušením znaků kanji (což je zásadní rozdíl od katakany, která vzikla tak, že se zjednodušili čísnké znaky)
- toto písmo je o mnoho težší než písmo katakany, hiraganou psali převážně ženy, jimž nebylo umožněno se učit znakům kanji
- díky těmto znakům vzniklo v období Heian mnoho slavných literálních děl, která byla z rukou žen (proto se písmo nazývá "onnade" = ženská ruka)
Obrázek - hiragana a její původ:
Dnešní použití hiragany:
- pro zápis slov japonského původu pro která neexistují kandži
- gramatická slova
- knížky pro malé děti
- soukromé dopisy
- furigana (pro výslovnost japonských kanji)
- okurigana (hiraganový znak následující za kandži)

平仮名(Hiragana) - prodlužování slabik

7. června 2008 v 14:16 Japonština
- slabiky, které končí na samohlásku "a" nebo "u" se prodlužují připojením téže samohlásky za příslušnou slabiku
- při přepisu do češtiny jednoduše používáme samohlásky "á" a "ú"
- pro české "ů" se přepis japonských slov nepoužívá
Příklad:
♦ ゆうべ (yúbe) = večer
♦ たいふう (taifú) = taifun
___________________________________________________________
- slabiky,které končí na samohlásku "i" se prodlužují připojením další samohlásky "i"
- pro přepis do češtiny se často používají dvě "ii" zasebou
Příklad:
♦ いいえ(iie) = ne
♦ ちいさい(čisai) = malý
___________________________________________________________
- samohláska "e" se prodlužuje, že připojíme samohlásku "i", anebo "e"
- pro přepis do češtiny použijeme dlouhé "é", pro řepis "i" se použije "ei"
- výslovnost je vždy "é"
Příklad:
♦ えいが(eiga) = film
♦ せんせい(sensei) = učitel
___________________________________________________________
- slabiky, které končí samohláskou "o" se prodlužují připojením "o", anebo "u"
- pro přepis do češtiny použijeme "´o"(dlouhé o)
Příklad:
♦ こうえん(ko´en) = park
♦ おとうさん(oto´usan) = tatínek
___________________________________________________________
- u sloves, která nám končí na "ou" a "uu" nejde o dlouhé samohlásky
- vyslovujeme je jako samohlásky →dvojhláska
- při přepisu do češtiny zachováváme japonský způsob psaní
Příklad:
♦ すう(suu) = sát
♦ くう(kuu) = jíst

平仮名(Hiragana) - znělé řady

7. června 2008 v 14:15 Japonština
- pomocí tzv. "nigory" (což jsou dvě rovnoběžné čárky připsané k pravému hornímu okraji slabiky) k základním řadám "ka", "sa", "ta", získáme znělé rady "ga", "za", "da".
- po přidání nigory k základní řadě "ha" získáme znělou řadu "ba"
- po přidání marunigory(což je malý kroužek připsaný k pravému hormímu okraji slabiky) k základní radě "ha" získáme řadu "pa"
Vysvětlení:
ka → ga (か→が)
sa → za (さ→ざ)
ta → da (た→だ)
ha → ba (は→ば)
ha → pa (は→ぱ)

平仮名(Hiragana) - základní řady

7. června 2008 v 14:14 Japonština
Základní řady
- v japonském jazyce existuje 5 samohlásek (a, i, u, e, o), ty nám tvoří první řadu japonských slabičných abeced
- další řady jsou (ka, sa, ta, na, ha, ma, ya/ja, ra, wa), ty nám vznikají potom, co spojíme samohlásky se základními souhláskami
- jedinou samostatnou souhláskou je "n"
Hlasový záznam - Jak bychom měli číst hiraganu?
Grafické znázornění zápisu hiragany:

Pozdravy あいさつ (aisacu)

7. června 2008 v 14:13 Japonština
Ahoj!やあ!"dža"
Dobrý den!こんにちは!"konnichiwa"
Dobrý večer!こんばんは!"konbanwa"
Dobré ráno!おはよう!"oháyou"
Dobrou noc!おやすみ!"oyasumi"
Jak se máte?おげんきでか?"ogenkideska"
Děkuji.ありがとう。"arigatou"
Jakž takž.まあまあね。"maamaane"
Jde to.なんとかね。"nantokane"
A vy?あなたは?"anatawa"
Nashledanou!さようなら!"sayounara"
Není zač.どういたまして。"douishimashite"
Ahoj! (loučení)しゃあね!"dža mata"
Jo.ええ。"ee"
Vám také.あなたもね。"anatamone"
Ano.はい。"hai"
Ne.いいえ。"iie"


Historie japonského písma

7. června 2008 v 14:11 Japonština
Japonci vedle jiného přejali z Číny i písmo, které ovšem pro jiné jazyky není vhodné, tím méně pro japonštinu s mnohými koncovkami a tvary slov. Tím došlo i k převzetí tisíce čínských slov. Pro japonská slova, respektive pro jejich zápis se čínština ukazovala přímo nevhodná, neboť každý čínský znak má svůj vlastní význam a své vlastní čtení. Japonci proto zpočátku psali čínsky, i když se současně pokoušeli vyjádřit čtení japonských slabik čistě fonetickým použitím čínských znaků.
Během 9. a 10. století se stalo zvykem číst čínské texty pomocí japonských slov a v japonském slovosledu. Svým způsobem to byla známka upadající znalosti čínštiny a do 10. století se velká většina čínské produkce v Japonsku tak zásadně japanizovala, že je srozumitelná pouze znalcům obou jazyků.
Mnohem závažnější změnou bylo zavedení foneticky užívaného písma pro psaní v japonštině. Básně ve sbírce Manjóšú (Sbírka desetitisíce listů) byly zapsány slabiku po slabice foneticky použitými čínskými znaky, které se postupně zjednodušily natolik, že se staly pouhými fonetickými symboly pro jednotlivé slabiky, a začaly tak vlastně plnit funkci abecedy. Tomuto způsobu se později dostalo označení manjógana podle sbírky Manjóšú a stal se tak základem pro vývoj slabičného písma jako takového.
Sbírka Kokin wakašú
Mnohem závažnější změnou bylo zavedení foneticky užívaného písma pro psaní - nazývané dohromady kana. Abeceda, kde se celé znaky psaly zkráceně a oblejšími tahy, se nazývá hiragana a používala se zpravidla v soukromé korespondenci a pro psaní prózy. Abeceda, kde se k zápisu používaly pouze zkrácené části znaků s hranatějšími tahy, byla nazvána katakana, a hiraganě historicky předcházela. Oba názvy jsou však mnohem pozdější než písma samotná. Slabičné systémy se plně standardizovaly až na konci 19. století a i dnes existují drobné odchylky v rukopisné formě.
I při psaní v japonštině se do textu často vkládala čínská slova ve znacích. Konečným důsledkem se nakonec stal současný komplikovaný systém, kdy se čínské znaky používají pro původně čínská slova nebo pro japonská slova, jejichž význam nebo význam jejich kořenu odpovídá význam původního čínského znaku. Slabičné abecedy se používají pro zápis flexe - hiragana zpravidla pro koncovky sloves, ale i pro další prostředky, vyjadřující například vztahy mezi slovy ve větě, katakana zpravidla pro jiné součásti jazyka, znaky jen obtížně nebo vůbec nevyjádřitelné nebo slova cizího původu. Tento smíšený způsob se vyvinul prakticky již v 11. století a od té doby soutěžil s dvěma dalšími systémy - čistou čínštinou, používanou oficiálně a mezi učenci a čistou japonštinou, používanou pro básně a některé prozaické žánry.
Současný smíšený zápis japonštiny je pravděpodobně nejkomplikovanější běžně užívaný systém písma na celém světě. Téměř každý čínský znak může být čten japanizovanou (sinojaponskou) formou původního čínského čtení, přičemž často existuje více než jedno takové čtení. Ten samý znak má zpravidla nejméně jedno japonské čtení, významem odpovídající základnímu významu v čínštině.
Podle knihy: "Reischauer, O. E., Craig, M. A.: Dějiny Japonska, NLN, 2000"

Rodina a představování se!

7. června 2008 v 14:10 Japonština

wataši
mladší bratr
óto to
mladší sestra
ímó to
starší bratr
oní san
starší sestra
oné san
táta
otó san
máma
oká san
děda
odží san
babi
obá san
kino
ejga
nakupovat
kaimono
vařit
ryórí
kočka
neko
sladkosti
okaši
PC
pasokon
kamarádi
tomodači
suši
suši
pes
inu
sporty
supótsu
hudba
ongaku
Mám ráda...
Wataši wa ... ga suki des.
Nemám ráda...
Wataši wa ... ga suki džanai des.

Láska

7. června 2008 v 14:08 Japonština
Máš přítele(přítelkyni)?Boifrendo(garufréndo) imaska?
Ne, nemám.Iie, imasen.
Už mám přítele(přítelkyni).Mó boifrendo(garufréndo) ga imas jo.
Přijel jsem sám.Hitori de kimašta.
Kdy se zase uvidíme?Icu mata aemaska?
Můžu Ti zavolat?Denwa šte mo ii deska?
Jaké máš číslo telefonu?Denwa bangó wa nanban deska?
Tak zavolej.Denwa šte ne.
Zamiloval(a) jsem se.Horemašta.
Zamilovali jsme se.Horeaimašita.
Miluju Tě.Ai šte imas.
Miluješ mě?Ai šte imaska?
Nemiluju Tě.Ai šte imasen.
polibekkisu
Mohu Tě doporovodit domů?Ie e curete itte mo ii deska?
Doprovodíš mě do hotelu?Hoteru e curette itte kuremaska?
Půjdeš na chvíli dál?Čotto naka ni hairu ka?

Můžu na chvíli dál?Čotto naka ni haitte mo ii?
Půjdeme se projít?Čotto sanpo ni ikóka?
Můžu Tě políbit?Kisu šte mo ii?
Nechci se líbat!Kisu o štaku nai!
Chtěl(a) bych Tě obejmout.Dakitai des.
Vzal(a) by sis mě?Kekkon šte kuremaska?
Ano, chtěl(a) bych si Tě vzít.Hai, kekkon štai des.
Ne, nechci si Tě vzít.Iie, kekkon štaku nai des.
Nikdy na Tebe nezapomenu.Iššó wasuremasen.
Chceš se setkat s rodiči?Rjóšin to aitai deska?
Rád bych se setkal s Tvými rodiči.Gorjóšin to aitai des.
Hlupáku!Baka!
Buď zticha!Damare!
Nesahej na mě!Sawaruna!
Jdi pryč!Dete ike!
zdroj:voshiko.blog.cz

Dny v týdnu

7. června 2008 v 9:54 Japonština
pondělígecujóbi
úterýkajóbi
středasuijóbi
čtvrtekmokujóbi
pátekkinjóbi
sobotadojóbi
neděleničijóbi

Prosím?

7. června 2008 v 9:53 Japonština
Promiňte, neumím Japonsky.Sumumasen, wataši wa nihongo ga hanasemasen.
Umím trochu německy.Doicugo ga s'koši hanasemas.
Nerozumím Vám.Wakarimasen.
Mluvíte česky?Čekogo ga wakarimaska?
Co to je?Sore wa nan deska?
Co to znamená?Sore wa dó jú imi deska?
Mluvte pomaleji, prosím.Motto jukkuri hanašte kudasai.
Mohl by jste to prosím zopakovat?Kurikaešte itadakemasenka?
Mohl by jste mi to napsat?Kaite itadakemasenka?
Nenapsal by jste mi to?Kaite kuremasenka?
Dobrá...hai, sansei des.
prosím (při nabídnutí)dózo
prosím (při žádosti)sumimasen
děkuji, díkarigató, domo arigató
děkuji pěknědómo arigató gozaimas
Ne, děkuji.Iie, kekkó des.
Chtěl(a) bych tohle.Kure o kudasai.
zdroj:voshiko.blog.cz